Malesina :-)
460-.JPG

MALESINA*CZ

268-.JPG

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (63 | 90%)

Které domácí zvíře je vaše nejoblíbenější?

Kočka (82 | 72%)
Pes (13 | 11%)
Papoušek (3 | 3%)
Křeček (4 | 3%)
Morče (3 | 3%)
Králík (6 | 5%)
Jiné (3 | 3%)

Kolik máte doma koček?

1 (21 | 22%)
2 (45 | 46%)
3 a více (18 | 19%)
Sestavuji aktuální kalendář ...


Evropská krátkosrstá kočka

ZAČÁTKY CHOVU

Začátky cíleného chovu je třeba hledat, jak jinak, ve Velké Británii. Na členské schůzi londýnského Výboru pro chov koček (Governing Counsil of the Cat Fancy) v roce 1925 bylo usneseno, že v Anglii existuje větší množství jedinců bez uznaného původu a že těmto kočkám se vytvoří standard a stupnice bodového hodnocení a jejich chov bude registrován v plemenných knihách. Zásluhou několika věrných chovatelů se jejich chov udržel, i když je na dlouhé roky zastínily velmi módní a oblíbené kočky perské a siamské. Teprve v padesátých letech minulého století začali chovatelé pracovat na obnovení téměř zapomenuté rasy, která v důsledku chovatelského nezájmu a druhé světové války značně utrpěla.

K získání nových barevných variet používali angličtí chovatelé křížení s perskými kočkami. Takto vzniklí jedinci byli spíše zaoblenějšího typu. Naproti tomu ve Skandinávii se severští chovatelé snažili o upevnění přírodního typu koček atletického vzezření. K vytvořenému standardu vybírali nejvhodnější jedince z řad koček domácích a nejtypovější potomky zapisovali do plemenných knih. V celé Evropě se robustní krátkosrsté kočky, i ty lehčího typu, posuzovaly dohromady. V roce 1981 FIFe oddělila tyto typy jako kočky britské a kočky lehčího, ale atletického typu, odpovídající proporcemi průměrné kočce domácí. Tento kontinentální typ dostal název evropská krátkosrstá a jedním z hlavních požadavků na jeho vzhled bylo zachování čistoty plemene v tom smyslu, že u ní nesmějí být patrné známky křížení s jinými plemeny. Tak byla domácí kočka přijata do šlechtického stavu.

SVALNATÉ, ATLETICKÉ, ELEGANTNÍ...

Evropská kočka je zařazena do skupiny koček s krátkou srstí. Její hlava je dosti veliká, obličej vytváří dojem kulatosti, ale přesto je spíše delší než široký. Čelo je lehce zakulacené, tváře dobře vyvinuté. Nos je rovný a široký po celé délce, přechod mezi čelem je vyznačen lehkým prohnutím v úrovni očí. Brada je silná, uši středně dlouhé, zakulacené na špičkách. Jsou od sebe dost daleko posazené a dostatečně vzpřímené. Oči jsou kulaté, otevřené, lehce šikmo posazené. Jsou čisté a jasné, zelené, jantarové, u bílých koček i modré, nebo nestejně zbarvené. Robustní, silné a svalnaté tělo je neseno středně vysokými, pevnými a především u kocourů velmi silnými končetinami, které se zužují ke kulatým tlapkám. Ocas je středně dlouhý, dostatečně silný v nasazení, rovnoměrně se zužující k zakulacené špičce.

Její srst je krátká, hustá, pružná a lesklá. Evropská krátkosrstá kočka se vyskytuje v nepřeberném množství barevných variet, dnes je jich uznáno kolem 90. Nejsou povoleny barvy, které jsou podmíněny vlohami nevyskytujícími se u původních koček. Jediné barevné ředění, které je u tohoto plemene povoleno, je ředění modré. Proto neznáme evropanky čokoládové či lilové, v činčilovém vybarvení nebo se siamskými odznaky. Plné barvy jsou zastoupeny černou, modrou, červenou, krémovou, černě a modře želvovinovou. V těchto barvách se vyskytují i kočky s kresbou (mramorované, tygrované a tečkované), jsou uznány také jejich stříbřité formy. Zastoupeny jsou i kočky dvoubarevné včetně těch, které vykazují větší poměr bílé (harlekýnů i zbarvení van).

POVAHA A CHARAKTER

Milovníci a znalci koček jsou okouzleni psychickou vyrovnaností tohoto plemene s prastarými kořeny. Mnohé kočky s přehledem zvládají domácnost s dětmi, se psem a spoustou návštěv, spokojeně se cítí i v klidné společnosti osaměle žijící osoby. Každá evropská kočka je však individuální osobnost, je poněkud obtížné popsat její povahu obecně. Je mazlivá, aniž by byla dotěrná, je oddaná a věrná, ale svobodná. Je milá, skromná, přítulná, bystrá a inteligentní. Její projevy a pohyby jsou vždy elegantní. Bez problémů se přizpůsobí životnímu stylu a dennímu režimu svého majitele, aniž by se nechala zotročit. Svého hlazení se rozhodně nehodlá vzdát. Evropská kočka, to je čistota sama! Splňuje hygienické požadavky i velice puntičkářských lidí. Po celý den, a to každodenně, si svědomitě udržuje srst. Do této činnosti je vždy plně zahloubaná. Kočka ležící ve svém košíku, která se vytrvale a zaujatě čistí jazykem a při tom blaženě mhouří oči a občas i přede, šíří kolem sebe nenapodobitelnou atmosféru pohody a klidu.

CHOV A VÝSTAVY

Hlavním požadavkem na vzhled evropské kočky je zachování čistoty plemene v tom smyslu, že u ní nesmějí být patrné známky křížení s jinými plemeny. U nás pochází velké množství zvířat (mimo importy) ze třídy noviců, to jest koček bez známého původu a rodokmenu. Při jejich posuzování je nutné dbát na vylučování všech nežádoucích znaků.

K organizovanému chovu koček u nás došlo až v roce 1966, kdy byl při tehdejším ČSCHDZ ustanoven odbor chovatelů koček. Od tohoto roku dostal u nás i chov evropských koček určitý řád. Všichni tehdejší zakladatelé chovných linií prošli třídou noviců. Jejich koťata byla registrována v experimentální plemenné knize (ČEPKK).

Pravděpodobně první importovanou evropskou kočkou do Československa (1969) byla "stříbrošedá" – stříbřitě žíhaná Kleopatra v. Ayudhya v držení JUDr. Vratislava Doležala z Prahy. Tato elegantní, na tu dobu typická představitelka plemene, pocházela ze známé západoněmecké chovatelské stanice paní Renate Fulle. Bohužel ani ta a pár jí podobných nenastartovaly větší zájem o "klasiku", původní kontinentální plemeno. Tento nezájem trvá s malými výkyvy dodnes. Důkazem mohou být statistické údaje ČPKK (České plemenné knihy koček), v roce 1981 bylo vystaveno pouze 15 rodokmenů narozeným koťatům, v roce 2006 dokonce jen 14.

Nebýt chovatelských stanic Z Chebu (Prachařová), Gloriosa (Kovaříková), Inari (Hojdarová) nebo Adikia (Přibylová), již bychom evropskou krátkosrstou s rodokmenem na našich výstavách ani nezahlédli. Mezi chovateli stále převažuje touha po zvířeti neobvyklém, pokud možno "exotického" původu. Je škoda, že tak inteligentní a přirozeně elegantní kočky, jako jsou evropanky, nejsou u nás doceněny a v záplavě nových plemen budou i nadále popelkami.

Absolutně nejlepší a vedoucí zemí v chovu evropských krátkosrstých koček je Finsko. Tam se toto plemeno chová "čistokrevně" více než 30 let. A na jejich chovech je to vidět. Snad nikde jinde nenajdeme evropské kočky v tolika barevných varietách a na takové úrovni. Jsou to zvířata skutečně krásná, ověnčená nejvyššími výstavními i chovnými tituly. Poprvé je severští vystavovatelé u nás ve větším množství představili na MVUK ve Vyškově v roce 1992. Poprvé byly k vidění robustní kočky s velkou hlavou – tak jak je popisuje oficiální standard FIFe: "Chov evropských koček by se měl zakládat na upevnění typického tvaru těla, které má být robustní a pružné, anatomicky totožné s tělem domestikované, nešlechtěné kočky."

Přestože jsou tyto kočky nenáročné, plně přizpůsobené životu v našich klimatických podmínkách a prezentují ladnost, eleganci a psychickou vyrovnanost, zůstávají v pozadí zájmu. A to je velká škoda.



Čerpáno z časopisu Planeta zvířat.
Doufám, že se Vám moje stránky líbí a že se sem znovu vrátíte...

Malesina.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one